Ocítam sa na prahu smrti,duševnej
a psichyckej sili,nič už ma nezachráni.
CHlapec zaliatý slzamina brehu
skalnatom stojí,na západ slnka sa díva
velkú bolest v sebe skríva..
Mi ticho musíme stát budeme ho počúvat.
Prečo svoj život zahodit chce nik z
nás to nevie..
Svet velmi zlí je stále som nou súperí
a bojuje.Život sa mi rozpadá pred očami
a všedko krásne je pod nohami...
Sám seba sa pítam čo je to láska,prečo
ju nemám,predomnou všedkokrásne vyhýba sa.
Nič robit nemožem len tupky pozerám sa
jak tá krása pred očami stráca sa..
Ja milujem,ona vyhýba sa,mám chut zakričat
svetu zbohom a z úsmevom na tvári skočit.
Další život premrhaný v živote láske nevidaný.
Vždy ked budeš na skalnatom brehu stát
a srdcom počúvat,vánok ti do ucha zašepká
príbeh o chlapcovi čo svoj život moru dal
tento náš život preklinal.
Porozpráva ti o jeho bolesti srdca,o strachu
o nej,jak sa zamiloval jak ho odmietla
a navždy stratila....
Šarlej Roman...
Je večer,kráčam po chodníku
hmla chodník líže,nič nevidím
pridat do kroku nelením..
Šuchot listou,stromi praskajú
naraz v dialke počujem krík
ja za tým krikom šiel,som stále
bliššie,narazím na plot,preskočím
zrazu ticho pre domnou stál
niečí stín...
Pítam sa vy ste kričal?neodpovedá.
Snažím sa ho dotkút,moja ruka
cez neho prešla on sa rozplinul.
V živote som taký strach nemal
nikdy som sa tak nebál.Rozbehol som
sa preč utekal.podkol som sa
padol som.Otvorím oči na domnou
deti stáli,bledé tváre mali šiel
z ních strach stále sa na mna pozerali.
Len jedno dievča plakalo a vravelo:
Nechajte ho íst,už dost!Tie deti sa na nu
pozreli sa,začali kričat ten krik bol
neznesitelný,pozreli sa na mna,z očí im
začala tiect krv a potom sa viparili.
Zostalo tam len to dievčatko.Hovorilo
mi už sa nemáš čoho bat.Pítal som sa
na jej meno,povedala mi ho do ruky
mi prívesok dala a zmyzla.
Zavrel som oči,asi som zaspal.
Oči otvorím,je ráno na domnou ludia stáli.
Pozrem okolo seba ocitám sa na cintoríne
pretrem si rukou tvár,ruka od krvy.
Myslel som si bol to iba sen,zdvihnem
druhú otvorím v nej som ten prívesok mal.
O tyžden z otavený z nemocnice prišiel som
a šiel som na ten cintorín a našiel hrob
toho dievčatka.
Na kamení stálo,, Po tragickej nehode
zosnulá.Spítal som sa ženy čo vedla
hrob čistila čo sa stalo tomu dievčatku?
Povedala mi,to dievčatko sa pred troma rokmi
stratilo našli ju o pár mesiacov ju našli
mrtvu.Eštechvýlu som pri hrobe stál na
hrob som jej kytku a ten privesok dal.
Šiel som domov...
Osprchoval som sa a šiel si lahnút.
Odhrniem paplon a bol tam priviesok.
Zlakol som sa pozriem okolo seba,naraz
mi lampa zhasla.To dievčatko pri nej
stálo,a prosilo ma aby som šiel do
toho lesíka nedaleko cintorína na
miesto kde naposled vydýchla že tam
najdem stopu a zmyzla.
Druhý den som tam šiel,to miesto som našiel.
Bola tam topánočka a nejaké veci.
pod nimi som obiavil privesok taký
aký mi dala.Ten čo mi dala viparil sa.
Ten druhý som vzal do sáčku,obzriem sa
kúsok od neho penaženka opretá o strom
stála.To dievčatko sa znova zjavilo.
V penaženke boli doklady,spítal som sa
to je on?prikývla a stratila sa.
Šiel som na políciu v šedko som im
porozprával,neverili mi.Som cvok mysleli si.
Ked som ukázal tie veci tak už to
neboli len keci.Neskvor našli vraha
naposledy ukázala sa a usmiala sa.
Zazvonil telefon,policajt"vrah priznal sa.
Otvorila mi ruku a do dlane mi
mi prívesok vložila a do neba odýšla.
Občas jej na hrob kytkú dám,na jej
fotku sa pozerám,usmieva sa,
s toho dobrí pocit mám.... Roman Šarlej.
fRONTA
Včelky litaj kolem nás.
slnce zahalené plameny
dým drtíci překrýva denný
jas.
Slzy kroupějíci naší
krásnou zemi,bolest protéka
námi všemi.Pišú ti lásko
pozdrav zfronty,kde jen
zbran je přítel tvúj,kde
životzahráva z osudem tvým
a smrt bažíci po krvy čeká
kým včelka srdce raní.
Padám na zem,slzy v očích
ze slovami,už nikdy nepudu
za ní.Ostal jen múj vzkaz"
miluji te lásko...
Nebreč!vždyt život je
tak krásny,já se ti domú
vrátim.Slib však nesplnil
sem,...
Já ranen krvy postříkán
na louce plné dymu umírám.
Není šance jse hnout
už si promně prišla smrt.
Šarlej Roman..
SNĚNÍ...
Piješ pivo někde v baru rozbijíš tam nečí hlavu
řikaš jak si silnej richlej a nedobitnej.Najednou
však se pravda zmnení prichazíš na to až ve vězení
Pak přemyšliš co si proved chceš dát bohu svojí
spověd pomoci ti však už není a prosíš,prosíš o
odpuštení.
Snívaš o tom že se zmněníš že výdeš ven a
budeš iný,to je to snění,snění ve vězení.Zivot
venku se richle mnění tvoje láska už dávno není
ona žije venku a ty ve vězení.Ostáva ti o ní
jenom snění v chladny celi snění,snění ve vězení...
Roman Šarlej....
PRAMEN
Je krásny den pod vodopádom
stojíš,kvapky vody ti po
tele stekajú,tvoje krásne
oči radostou skvétajú.
Ten pocit vyslovit sa nedá
povedal bi som,tá nevinná
kráska,čo stastná je,tá
kráska život miluje...
Však tá kráska zdá sa
z pramena večnej krási
napila sa.Ja opítam sa
kde ten pramen hladat mám
nevidím ho,všade se pozerám.
Tá kráska na mna pozrela sa,
ešte krajšie usmiala sa...
V srdci hladaj povedala,
asi niekoho milovala,
jej krása ma opantala.
Rukou mi oči zakrila,
dotyk rúk stráca sa.
Oči otvorím tá kráska
stratila sa.....
Našiel som ten pramen i
lásku knej,náist ju musím
však kde to neviem.
Povedat jej chcem že ju
mám rád,že ju milujem...
Márne hladám kričím volám
neozýva sa,moj hlas
pomali stáca sa.......
Roman Šarlej..
POMSTA
Čet a psal jsem o bohu
hezký zvěsti,ted však
napíšu o dáblu,smrti a
neštestí......
Búh z nebe neštastníka
vyhnal bebe odpuštení
se do pekel pobral.
ješte slíbil bohu že
se sním podká....
Trápením,bolestí svou
cestou šel,že raz pánem
pekel bude nevědel.
Pak pozdeji ohně spláli
on ten dábel povstal...
Vspomínaš si bože na mně?
jsem ten cos vyhnals mně.
budeš trpět tak jak já,
trpěl.Nenávyst,bolest prináším
budou lidé uznávat mně,pak
konečne zlo z pekel povstane!
Pamatuj den kdy vyhnals mně
plameny ze zemně splanou a
zlo povstane...
Já raz budú pánem lidstva
tvá duše bude zlomaná
padneš pře demnou na kolená.
Tak na světe začli boje,zlo
nenávist světem táhnou
búh padá ke dnu.Pomstu dábel
slíbil i splnil ji.!
Tak kdo byl krutej dábel né
vždyt búh zlo a válku rozpoutal
búh i Adama i Evu z ráje vyhnal.
Búh múže za to co se na svete deje
stačí se podívat kolem sebe.
Búh pravý kdo do tebe kamenem
ty do nej chlebem,co to znamená?
Jen to že když budeš trpět
a kroutit se bolestí pak pudeš
do nebe,vždyt svět se zaobíde
i bes tebe....
JÁ dábel ti nebe slíbit nemohu
jen život,,bohactvý mít budeš
když smlouvu podepíšeš a duše?
nech ji být zahalen bohactvým
budeš žít....
Šarlej Roman..
PROKLETÍ
Zuby zacákaný krvy, z hlubýn
temného zla se vrací,slunce
život navždy stráci.
Krve žíznivý v dálce vidí
jak se holka k lesu blíži.
Keř ji ruce hladí,holka kapku
krve stráci...
Sladkost ta vúne a chut ho
váby.Zuby vicerené už
de za ní...
Líba jí,šaty z tela trhá
je večer samá mlha.
Nik nevidí co sní provádi
rty na rty,k šílenstvý
jí dovádí...
Zvedne hlavu,zuby vicerí
zahrizne vzrušením holka
šanci nemá ,umírá....
Krvy nasícen ješte
ranku zlíže a tam v dálce
zmyzý.Nik o nem nic neslišel
ale já ho vydel...
Áno jsem to já z temníma očima.
cez den se schovám,spím
v nocivycházím,lovím,to
je mé prokletí už staletí.
Nemládnu nestárnu sílu
stálemám,chci umřít no neumírám.
Jsem upír dsem sám.....
Roman Šarlej...
Banda šílenců
Když ze života scházíš,branu smrti otviráš nevěříš
na lásku do ruky nuž brat začínáš,Srdce tak moc
bolí přemyšli tak banda šilenců máš peníze po
kapsách nic už nehledáš,ja do toho šlápnu potichu
si povýdaš ze slzami v očích,do ruky nuž brát
začínaš,srdce tak moc bolí,přemyšli tak banda
šílenců máš peníze po kapsách nič už nehledáš.
Nůž do srdce vráži bolesti už usíná ze slzami
v očích po taji se usmívá,,srdce tak moc bolí
premyšli tak banda šilenců máš penize po kapsách
nic nehledáš....
Roman Šarlej....,,
11:41 9.8.2008 SKÁLA.
Zo skáli padám na jednou
sem sám.Snad se můj andel
na mě díva možná bůh mi
ruku podá.
Ze zemne vstanu a moje
svíce znova splanou.
Vstal sem bůh mi ruku podal
ale z bolestí mi kus nohy
vzal.Po svete beze kousku
nohy běhat budu už nepoběžím
za ní,už nepobežim vůbec
já BLBEC.